Zámek
Stručná historie zámku
Zámek ve Zbirohu je typickým představitelem vývoje šlechtického sídla v Čechách od opevněného hradu až po zámek, plnící především representační funkci. Byl založen na počátku 13. století. První písemná zpráva o Zbirohu uchována z roku 1230. Stavebníkem byl zřejmě Břetislav ze Zbirohu z rodu Sulislavců, vzápětí se dostal hrad do majetku velkého rodu Drslaviců, jejíž členové, sídlící na hradě se začali také psát ze Zbirohu. Děpolt ze Zbirohu se stal předkem pánů Švihovských z Rýzemberka. Dalším z významných vlastníků hradu byl Přemysl Otakar II.
Hrad byl postaven na rozlehlém kopci s vrcholovými buližníkovými skalami, které vytvářejí ze tří stran chráněný ostroh. Pouze z východní strany je přístup pozvolnější a hrad byl z této strany chráněn dvěma příkopy. Stavba patří do okruhu hradní výstavby Sasko – Hesenského (D.Menclová) a je představitelem tzv. bergfritového typu, jako například nedaleké hrady Krašov a Valdek.
Ve 14. století se hrad dostal do majetku Rožmberků a po husitských válkách jej převzali Kolovratové. Ti provedli pozdně gotické přestavby a zlepšily opevnění, například dodnes zachovalou dělovou baštou na jihozápadním nároží předhradí. Další přestavby uskutečnily Lobkoviczové po polovině 16. století a po konfiskaci majetku Ladislava Popela z Lobkovicz císař Rudolf II. kolem roku 1609. Od té doby hrad patřil královské komoře, která jej často pronajímala. V 17. století však sloužil jako vězení pro významné osoby, později převážně jako sídlo úřadů a ubytování úředníků. Ve 40. letech 19. století uskutečnila královská komora některé úpravy, při nichž byl zasypán příkop mezi předhradím a hradem a vnitřek byl poněkud devalvován nově vloženými příčkami. V té době byl takto upraven i velký renesanční sál s táflováním a kazetovým stropem z přestavby Rudolfa II.
V roce 1868 koupil zámek železářský a železniční podnikatel baron Bethel Henry Strousberg, který zámek razantně přestavěl během let 1869–70. Nejmenší úpravy potkaly nejstarší část, ale předhradí bylo téměř nově postaveno. Projektantem byl berlínský architekt August Orth, který nový vzhled zámku navrhl v novorenesančních formách. Nepochybně on i provádějící architekt Kaiser prokázali snahu dát zámku architektonicky a výtvarně působivé formy.
Nositelem tohoto názoru je především vstup do zámku s vysokým portikem. Ten působivě ukončuje předvstupní prostor, monumentalizovaný i dvojící plastik obrovských Ivů. Portikus vytvořil osu, která pak pokračuje k v původnímu hradu, jehož vstupní portál reaguje na architektonické zvýraznění kompoziční osy. Tu poškodilo zboření patrové oranžeríe na severní straně nádvoří. Nad středem západního křídla pak vystupuje hláska, jako připomenutí dlouhé historie zámku a jako kompoziční střed. Druhým vrcholem nových úprav je hlavní sál zámku.
Baron Strousberg však brzy zkrachoval a zámek byl věřiteli doslova vydrancován. Dokonce byly některé jeho části, například oranžerie, rozebrány a odvezeny. V roce 1879 prázdný zámek koupili Colloredo-Mansfeldové, v jejichž držení byl až do roku 1945. Bydleli zde však jen občas, spíše jej pronajímali. Tak zde bydlel malíř Alfons Mucha, který ve velkém sálu namaloval svou slavnou Slovanskou epopej. Ve východním křídle hradu obýval celé patro i se svou rodinou v letech 1912 až 1928.
V letech 1943–1945 byl zámek sídlem štábu SS. Po roce 1945 přešel zámecký areál do majetku Československého státu a byl využíván armádou.
Po opuštění areálu armádou byl tento předán městu Zbiroh, které jej odprodalo v roce 2004 společnosti Gastro Žofin.
Popis stavby
Areál zámku se sestává z vlastního hradu a jeho předhradí, umístěného na východní straně od hradního jádra. Hrad má svůj střed v hlásce, stojící na buližníkovém suku v nádvoří. Hláska pochází z 13. století, je opatřena barokní šindelovou střechou s vikýřem a hodinami a boční přístavbou schodů z doby přestavby z let 1868–70.
V těsném sousedství buližníkové skalky, na které stojí hláska, je původní hradní palác. Zdá se, že byl na západní straně ukončen věží nebo kaplí. Ta se dnes nachází v 1. patře paláce a pochází zřejmě až z konce 14. století, rozšířena byla v 18. století. Je opatřena třemi oltářními arkýři, z nichž východní je gotický, ostatní barokní. V 19. století byl kůr kaple upraven na oratoř vlastníka zámku se skleněným stropem. Kaple je přístupná přes novorenesanční portikus schodištěm přímo z nádvoří. Patro paláce bylo již v 18. století přestavěno, gotické prostory obsahuje oproti nádvoří mírně zahloubení přízemí. V 16. století byl palác renesančně rozšířen východním směrem a ukončen ve střeše vysokým štítem. Při přestavbě za barona Strousberga byl palác rozšířen v severozápadním koutě nádvoří velmi působivou stavbou nového schodiště, balkonu a několika místností.
Východní palác je výsledkem renesanční přestavby, setřené v 19. století. V přízemí je 164 m hluboká studna, náročně vylámaná v tvrdém buližníku, zřejmě již ve 13. století. V 90 m od povrchu je přestropena, asi z bezpečnostních důvodů za pobytu vojska.
Jižní část plochy vlastního hradu zaujímá velký sál, postavený v letech 1869–70 v novorenesančním slohu. Je zaklenut plochou lunetovou klenbou s velkým nástropním světlíkem. V roce 1928 byla do sálu proražena nízká okna a světlík zrušen. Okna byla proražena do arkádového ochozu na vnější straně, vyloženém na mohutných krakorcích. Hmota sálu i fasáda jsou nejvýraznějším architektonickým prvkem zámku.
Západní část hradu vznikla přestavbou renesančního křídla, jímž se vždy vstupovalo do hradu. Původní vstup vedl přes padací most přes příkop a potom schodištěm do renesančního portálu, dnes je schodiště ukryto uvnitř křídla a vstupuje pod arkádou do horního nádvoří. Při přestavbě tohoto křídla za barona Strousberga byla ubourána západní část hlavního paláce a tak znejasněno původní jeho řešení.
Jižní křídlo předhradí vzniklo zásadní přestavbou části zámku, která byla upravena v renesančním slohu za Rudolfa II. Je jednopatrová s vloženým mezipatrem, které je nepochybně velmi zajímavé. Složil jako psinec pana barona a dodnes jsou zachovány jednotlivé kóje navázané na úzkou a nízkou chodbu. Křídlo je přístupné z průjezdu za monumentálním portikem přes vestibul se schodištěm do 1.patra. V přízemí navazují za sebou čtyři sály, první s krbem a arkádou. Původně zde byly konírny, později representační prostory. V patře byly z podélné chodby při dvorním průčelí přístupny čtyři salony. Z původního předhradí se zachovala dělová bašta v nároží, v jejímž patře je lunetově zaklenutý prostor, zřejmě zbytek renesančních úprav.
Vstupní západní průčelí předhradí je také jednopatrové. Místnosti jsou přístupné ze středních chodeb. Na severním konci křídla je pravidelná obdélníková prostora, která se jeví jako součást pozdně gotické výstavby a může se jednat o zbytek věže. Výtvarně nejzdařilejší ze Strousbergovy přestavby je portikus tohoto křídla, který je postaven na výšku obou podlaží a vytváří vstupní pergolu. Je ozdoben dvěma reliéfy andělů.
Před vstupem do zámku se nacházejí monumentální sochy dvou Ivů o výšce asi 5m (i se soklem). Jsou zřejmě z plechů ze slitiny zinku a olova, vytvarované na kovové kostře.
Kolem zámku je zřízen anglický park s množstvím drobných staveb. Některé z nich se již nedochovaly, většina se jich však díky armádní nevšímavosti – sice ve špatném stavu – ale přeci jen dožila dnešní doby. V bezprostřední blízkostí jižního a východního průčelí je okolí zámku řešeno terasami, ostatní části parku měly velmi kvalitní přírodní úpravu, která se postupně zapojovala do okolní přírody. Je tvořen převážně bučinami, doplněnými kvalitními a hodnotnými dřevinami. Vstup do parku a zámku je veden na jižní straně branou o třech obloucích, opatřené mřížemi. Za ní stojí vstupní objekt ve formě dřevěného pavilonu, jehož fasády jsou obity tvarovaným šindelem a který sloužil jako domek zahradníka.
Kulturní hodnota stavby
Zámek Zbiroh nepochybně patří k nejvýznamnějším historickým souborů v republice. Je zároveň krajinnou dominantou a nepřehlédnutelnou stavbou v blízkostí dálnice z Prahy přes Plzeň do Německa. Jeho dějiny jsou spjaty s dějinami Čech s jejich veškerými zákruty, zvraty a dobami prosperity či úpadku. Patří k zámeckým areálům, které mají svůj původ ve středověké hradní stavbě, která se v podstatě zachovala i přes pozdější přestavby.Zbiroh je jedním z nejstarších panských hradů na území republiky, neboť zhruba do roku 1200 mohl vlastnit hrady pouze panovník. Svou existencí předešel velkou vlnu výstavby hradů od poloviny 13. století. Součástí nejstarší části je studna, která svou hloubkou 164m patří mezi nejhlubší historické studny v Evropě a je významnou technickou památkou.
Významnou úpravou je i přestavba z let 1869 až 1870 zbohatlého železářského a železničního podnikatele barona Strousberga v novorenesančním slohu. Tato přestavba určila jeho výslednou podobu na neobvykle vysoké výtvarné a architektonické úrovni. Využití zámku pro vojsko po 2. světové válce až do současnosti jej zcela uzavřelo a dnes se poprvé po posledních 60 letech stavba otevírá. To je důležité i pro základní průzkumy stavby, které nepochybně potvrdí jeho význam jako dokladu proměn za dobu své existence z hradu na zámecké sídlo, zejména pak v 19. století pro potřeby representace bohatého a vlivného podnikatele, který však dokázal dát svému novošlechtictví kultivovaný výraz pozoruhodné architektury. Přestavba hradu za barona Strousberga, na rozdíl od mnoha dnes obdivovaných přestaveb obdobných areálů, byla vedena s poněkud hlubším respektem k původním hodnotám zachovaných částí.
Nepochybně významná je i spjatost hradu s dílem Alfonse Muchy, který zde vytvořil svou slavnou Slovanskou epopej. Ve Velkém sále je instalována i jeho opona pro divadelníky ve Zbiroze.
Současné využití
V roce 1997 přestala armáda užívat vlastní zámek a ponechala si kasárna s nemocnicí na místě bývalé jízdárny a příslušnou část parku. V březnu 2004 byl prázdný zámek a cca 30ha parku převedeno na město Zbiroh, které jej následně prodalo Gastru Žofín s.r.o. Ta začala naplňovat svůj záměr – otevřít postupně zámek veřejnosti prostřednictvím zámeckých expozic a konáním různých kulturně společenských akcí.
Od 18. června 2005 je zámek otevřen pro veřejnost.
